Paměť

Paměť

Paměť je obvykle definována jako schopnost uchovávat a používat informace. Zajišťuje vštípení (zapamatování), uchování a vybavení informací nejen o světě kolem nás, ale i o sobě samých (tzn., patří k poznávacím procesům). Právě díky paměti jsme schopni se učit a něco se naučit. Učení se však neomezuje pouze na období školní docházky.  Ve skutečnosti se jedná o proces, který u každého z nás probíhá po celý život. Vždyť dennodenně získáváme nové vědomosti, dovednosti, návyky, postoje a zkušenosti, čímž se zároveň utváří i naše osobnost (jsme tím, kým jsme). Kvalita paměti se s věkem mění. Pomineme-li stáří, pak od dětství do dospělosti narůstá počet prvků, které jsme schopni si pamatovat, a rovněž se prodlužuje doba, po kterou si je bez opakování pamatujeme.

První se rozvíjí paměť bezprostřední (mimovolní), díky které jsme schopni reagovat na změny a pamatovat si události kolem nás. Tvoří základ pro spontánní učení. S přibývajícím věkem se rozvíjí i paměť úmyslná, která je spojena se záměrným učením (člověk se snaží si záměrně něco zapamatovat – slovíčka, historická data aj.). Tato paměť nabývá na významu nástupem do školy.

Z hlediska dlouhodobosti uchování informací dělíme paměť na bezprostřední (pamatování informace trvá několik sekund), s jejíž pomocí si jsme schopni uvědomit postupně přicházející podněty, jejich plynulost a souvislosti mezi nimi. Využíváme ji mimo jiné např. při čtení, kdy spojujeme písmena do slov a zároveň zpracováváme obsah textu). Poněkud delší trvání má paměť krátkodobá (trvá několik minut, příp. i desítek minut). Určité události či informace si s sebou neseme celý život, což nám zajišťuje paměť dlouhodobá.

Podle vjemů, které na nás působí, můžeme paměť rozdělit na několik druhů. Již od kojeneckého věku se rozvíjí zraková paměť, jež významně ovlivňuje myšlení dítěte. Ve školním věku umožňuje kromě jiného si zapamatovat a vybavit symboly (písmena a číslice). Její oslabení způsobuje problémy při rozpoznávání tvarů písmen a číslic, což negativně projeví při učení. Zachytit, zpracovat a uchovat informace přicházející sluchovou cestou má za úkol paměť sluchová. Oslabení tohoto typu paměti způsobuje, že dítě včas nezachytí a nezapamatuje si instrukce, které mu jsou určeny. Potíže nastávají rovněž při zpracování výkladu učiva, které je nejčastěji podáváno slovně. V součinnosti s vývojem pohybových dovedností se rozvíjí paměť pohybová (motorická), která zajišťuje zapamatování si jednotlivých motorických pohybů. Neméně důležitá je logická (ideová)paměť, díky níž jsme schopni si pamatovat vyvozené souvislosti a vztahy. Rozvoj řeči doprovází paměť slovní. U každého člověka převažuje jiný druh paměti (hovoří se o tzv. paměťových typech), i když většina z nás využívá do určité míry všechny výše uvedené druhy paměti.

Většina z nás pracuje v různé míře s jednotlivými výše uvedenými druhy paměti. Druh paměti, který u jedince převažuje, ho přiřazuje k určitému paměťovému typu. Znalost paměťového typu může usnadnit proces záměrného učení (ten, kdo si lépe pamatuje věci, které vidí, bude co nejvíce využívat při učení zrakovou paměť – obrázky, grafy, schémata). Obvyklá je i kombinace několika druhů paměti.

 

Paměť v předškolním věku

            U dítěte předškolního věku je důležité rozvíjet všechny stránky paměti. Dochází především k výraznému rozvoji slovní a sluchové paměti. Dítě by se tak mělo učit básničky, říkanky a písničky, protože rytmizace usnadňuje zapamatování. Nezastupitelnou roli mají v tomto období i pohádky, na nichž se učí chápat následnost dějového příběhu, pamatovat si začátek a konec děje či jednotlivé postavy v pohádkách. Rovněž opakování již vyprávěných pohádek má svoje opodstatnění. Dítě se totiž při opakovaném poslechu ujišťuje, že správně rozumí tomu, co se vypráví, ví, co bude následovat, což mu dodává pocit řádu věcí a bezpečí. Dokáže-li dítě již samo pohádku vyprávět, pak pochopilo význam slyšeného. U předškolního dítěte je paměť spjata s fantazií. Jelikož ještě nedovede chápat všechny souvislosti, pamatuje si především to, co je pro něj zajímavé nebo důležité. Často se stává, že si příběh domýšlí (vymýšlí). Bylo by chybou myslet si, že lže, protože dítě je přesvědčeno o pravdivosti svého podání. Paměť tohoto věku je konkrétní a je zaměřená na zrakové představy či pohyb. Paměť na abstraktní tvary či neznámé výrazy, kterým nerozumí, je malá.

 

Hry a náměty na rozvoj paměti

·         První hráč udělá jeden pohyb. Druhý hráč pohyb zopakuje a přidá další. Vyhrává ten, kdo si pamatuje všechny pohyby, provede je správně a v odpovídajícím pořadí.
(Cvičí pohybovou paměť.)

·         Poznej písničku podle melodie. Potom zatleskej či vyťukej její rytmus.

(Cvičí sluchovou paměť.)

·         ,,Přijela tetička z Číny a přivezla mi …" Každý hráč opakuje všechny předměty, které už byly řečeny, a přidá nový. Splete-li nějaký hráč pořadí nebo nepamatuje-li si všechny věci, pak vypadne. Vítězem je ten hráč, který zůstane jako poslední.

(Cvičí slovní paměť.)

·         Kimova hra: Před dítě položíme několik věcí (zpočátku 4 – 5) a necháme ho, aby chvilku věci pozorovalo a pokusilo si je zapamatovat. Pak věci zakryjeme a dítě se je pokusí všechny zpaměti vyjmenovat.

(Cvičí zrakovou paměť.)

·         Dítě se pokusí převyprávět nějakou událost, kterou samo zažilo. Vyprávění mu usnadníme vhodně zvolenými otázkami, pomocí nichž si dítě dokáže dát věci do souvislostí a dějových následností.

(Cvičí logickou paměť.)

 

Zdroj: KUCHARSKÁ, A. – ŠVANCAROVÁ, D., Bezstarostné roky? Kroky a krůčky předškolním věkem. Poradenství pro rodiče. Scientia, Praha 2004.

 

Mgr. Marcela Králová

Vyhledávání

Církevní základní škola logopedická Don Bosco a mateřská škola logopedická © 2016

Vytvořeno službou Webnode